Osud

Ach Ty můj osude, zastav se, slyš,
proč musím padat hloub, stále níž.

Nechci být vláčená životem v bahně,
pomoz mi osude, jsem zase na dně.

Život chci žít, a ne jen přežívat,
nenech mě osude tam dole uhnívat.

Jsem ještě mladá, před sebou cesty kus,
podej mi ruku svou, zkus to, jen zkus.

Bloudím já v temnotě, mám velký strach,
nebo jsi osude snad Ty můj vrah ?

Kocháš se osude nademnou zhora,
vždyť já už nemám nic, jsem celá holá.

Vyslyš mě osude, pusť mě už ven,
já si chci užívat každičký den.

Chci cítit slunce, lásku a chléb,
tak už mě osude pro Boha nech.

Nech proudit sílu do mého těla,
nech mě dál jít, já chci být zas celá.