Výlet

Takže díky, není zač, 
zas mi nejde počítač. 
Je to blbý v týhle době když síť není v dosahu, 
sednu na vlak, basu piva a hurá jedu na Prahu. 
V Praze zírám jako jouda, nestačím se divit, 
tyhle monstra co tu chodí, jsou prej jenom lidi. 
Tohle město že je Praha, koukám jako trubka, 
Hvězdný války proti tomu jsou jen chabá šlupka. 
Takže díky počítači čumím na ten jinej svět, 
až to budu doma říkat, budou tiše závidět. 
Že jsem byl na chvíli v Praze mezi Ufony, 
místo peněz mají karty a nějaký žetony. 
Je tu horko jako kráva, ženský nosí kozačky, 
to mi nikdo neuvěří, jsem už z toho na sračky. 
A ty vlasy, to je síla, tolik barev najednou, 
papouškové závidějí div že studem nezgebnou. 
Tak tohle už si musím fotit, pařák a maj čepice, 
kalhoty maj pod prdelí, a na zádech škrtiče. 
Všichni divně zmalovaný, a smrděj jim tu cigára, 
pak se smějou, valí oči a slíkaj se do naha. 
To je divný, co to hulí, proč se pak tak smějou, 
já se bojím, chci jet domů, za svou blbou Věrou. 
Mažu zpátky na nádraží, už jsem viděl dneska dost, 
moje Věra sice šilhá, ale pro mě je to kost. 
Tady bych se posral strachy, jsou tu všechny rasy, 
a možná tu všechny čechy zavírají do basy. 
Takže díky, není zač, 
opravím si počítač.